Moje dítě ochutnalo kolu v jednom roce. A svět se nezbořil.

Moje představa byla jasná:

vyhnout se cukru do dvou let.

Žádné sladkosti. Žádné limonády. Žádné „jen malý doušek“. Jediným zdrojem cukru mělo být ovoce.

Plán hezký. Realita… no, znáte to.

Jedna oslava, pár starších dětí a jeden nestřežený okamžik

Na oslavu prvních narozenin naší dcery jsme pozvali i starší děti.

A pak to přišlo.

V dobré víře, s tou nejčistší dětskou logikou, dalo jedno z nich mé dceři napít koly.

Zastavil se čas.

Hlavou mi proletělo všechno:

Máme jet na pohotovost?
Vypumpovat žaludek?
Nalít do dítěte dva litry vody?

Samozřejmě přeháním.

Nic z toho se nestalo.

Co se stane, když dítě ochutná kolu nebo sladké dřív

Nadechla jsem se.
Vydechla jsem.
A mávla nad tím rukou.

Realita je totiž taková, že jedno loknutí koly z dítěte neudělá závisláka na cukru ani mu nezničí zdraví.

Děti jsem jen poprosila, aby dceři kolu už nedávaly, že je na to ještě malá.

Bez dramat. Bez křiku.

Protože panika by nepomohla nikomu.

Když se plán „bez cukru do dvou let“ nepotká s realitou

Upřímně?

Moje další ambice také postupně bledly.

Dceři jsou teď 2,5 roku a:

• po babičkách pravidelně vyžaduje Fruko

• po nás cukrovou vatu

• sladký popcorn

• lízátka

a další sladké „nezbytnosti dětského života“

Ano, mohla bych bojovat.

Zakazovat.

Hlídání u babiček proměnit v kontrolní stanoviště.

Ale místo toho jsem si uvědomila jednu důležitou věc.

Dokonalá výchova neexistuje. Rovnováha ano.

Cukr dnes děti potkají:

• ve školce,

• na oslavách,

• u prarodičů,

• u kamarádů.

Možná je důležitější naučit se s tím pracovat, než se snažit tomu za každou cenu zabránit.