Jak hra pomáhá dítěti zpracovávat emoce

Proč si děti ve 2–3 letech hrají na učitelku, doktora nebo maminku

Když si dvouapůlleté dítě hraje na učitelku, prodavačku nebo zpěvačku, nevymýšlí si jen příběhy. Zpracovává svět.

Ve věku kolem 2–3 let se začíná rozvíjet symbolická hra – schopnost „dělat jako že“. A právě tahle hra je jedním z nejdůležitějších způsobů, jak dítě zvládá své emoce.

Hra je pro dítě bezpečný způsob, jak pochopit realitu

Dítě si skrze hru:

• přehrává situace, které zažilo,

• zkouší si roli dospělého,

• hledá kontrolu tam, kde ji jinak nemá.

Například:

jako „paní učitelka“ může říkat věty, které samo slyšelo,
jako „doktor“ může ošetřovat panenku po očkování,
jako „maminka“ může uklidňovat plyšáka.

To všechno je způsob, jak si mozek třídí zážitky.

Dítě někdy cítí víc, než umí říct

Malé dítě často prožívá silné emoce, ale neumí je pojmenovat a neumí je samo regulovat. Hra je most mezi tím, co cítí, a tím, co dokáže vyjádřit. Místo „bojím se“ řekne plyšákovi: „Neboj, jsem tu s tebou.“ A to je úplně v pořádku.

Proč děti opakují stejnou hru pořád dokola

Rodiče někdy překvapí, když dítě hraje stejný scénář znovu a znovu. Ale právě opakování pomáhá vytvořit pocit jistoty, získat nad situací kontrolu a uklidnit nervový systém. Co je pro nás monotónní, je pro dítě stabilizující.

Kdy do hry vstupovat – a kdy ji jen sledovat

Ve většině situací není potřeba zasahovat. Stačí být poblíž, reagovat, když si vás dítě pozve a jemně pojmenovat emoce („Panenka je smutná?“).

Hra není něco, co musíme řídit. Je to proces, který dítě vede samo.

A to je na tom to nejkrásnější.